Soustředění sportovního klubu MFF UK na Albeři má opravdu dlouhou tradici, na „sporťák“ se jezdilo od založení klubu Slavia MFF UK Praha v roce 1962 nepřetržitě až do roku 2022, kdy tato řada byla přerušena nešťastným rozhodnutím Správy budov RUK o rozšíření termínů rekreace. Rozhodující a většinový prvek u vzniku klubu byl volejbal – jeho členové sportovní klub zakládali.
Albeř první volejbalisty MFF okouzlila už v roce 1960 na historicky prvním letním tělovýchovném kurzu, jak dokumentuje následující fotografie.
Stěžejní akcí matfyzáckého albeřského „sporťáku“ byly vždy čtyřky. První se odehrály už na TV kurzu v roce 1960 a dodnes se kromě roku 2022 neodehrál pouze jediný ročník v roce 1968 z důvodu příchodu „spřátelených vojsk“. Pro řadu volejbalistů za uplynulých 63 let znamenaly čtyřky předčasný vrchol sezóny a uspět na nich bylo vždy prestižní záležitostí. Časem se rozvinuly do velkého dvoudenního turnaje; v rekordních letech počátkem nového tisíciletí se jich zúčastňovalo až 18 čtyřek a k tomu ještě v samostatném turnaji hrálo 5 – 6 čtyřek superveteránů! V těchto letech se obvykle „sporťáku“ zúčastňovalo kolem 120 členů volejbalového oddílu.
Seznam vítězů čtyřek je dlouhý a bohužel neúplný (http://mffa.blogspot.com/p/vitezove-ctyrek.html), sportovně z něj ale vyčnívají dvě jména nejčastějších vítězů – zhruba do poloviny 90.let minulého století fenomén oddílu volejbalu Láďa Bičík a od jejich začátku dlouholetý vynikající smečař Lukáš Kouba. Je neuvěřitelné, jaké sestavy dokázali často oba dotáhnout až k vítězství.
čtyřek v roce 2007
Vlastní čtyřky začínaly už ve čtvrtek přihlašováním, nasazením do osmi (!) kategorií a napjatě očekávaným ceremoniálem losování. S tím se vždy spojovala řada historek, ať už šlo o nátlak aktérů s nasazením do kategorií („letos jsem z formy, jsem tak muž D“, „bolí mi rameno, budu jen nahrávat, dej mi na muže C“ apod.), kterému pořadatelé museli odolávat, změny genderu (vždy bylo více mužů a tak v zájmu parity muži – ženy se část mužů musela losovat v ženských kategoriích; v extrému to někteří dotáhli až k tvrzení „když jsem žena C, tak mohu na dámské kadibudky“). Dlouholetou tradicí bylo i večerní seznámení ve vylosovaných čtyřkách formou čtyř „rund“ různých panáčků v bufetu a po roce 1989 založení burzy a propracovaný systém možnosti nákupu akcií na jednotlivé týmy. Nezapomenutelnou postavou čtyřek byl dlouholetý hráč družstva G Honza Kašpar se svými pověstnými hláškami – predikcí své nahrávky varováním „bacha, bude špatná“ a taktickým hodnocením svých chyb „já vím, já jsem blbej“. Přesto se stal vítězem čtyřek ještě v roce 2006 a 2009 ve věku 64 a 67 let!
Čtyřky tradičně od počátku provázel zahajovací ceremoniál v podobě původně karnevalového průvodu masek z malé louky na dolní antuku velké louky, kde následovala scénka secvičená některým z četných družstev a zapálení zahajovacího ohně některým ze zasloužilých členů. Řada scének byla opravdu skvěle secvičená a sehraná – namátkou „Veliký podpalovač Ping – Pong – Čen“, „Digitální záznam prvních čtyřek na Albeři z roku 1960“ okořeněná navíc vystoupením pseudo Věry Čáslavské při cvičení s kuželi, „Labutí jezero“ s éterickým baletem černé labutě ve vysokém stupni těhotenství, „Odhalení sochy Prvního volejbalisty“, „Holubice míru“ a další. Zejména finálová utkání byla divácky velmi atraktivní a nezřídka je na „dolní antuce“ sledovalo kolem 150 diváků. Tradičním zakončením turnaje byl volejbalový ples se sólem vítězů v hospodě U Pelzů ve staré Albeři.
„Melouna“ Pavla Štulce i putovní cena
Zpestřením před finálovými zápasy je kanoistická štafeta posledních družstev ze skupin na Osice zvaná „Lodičky“ – stručně charakterizována celou čtyřkou v kánoi a střídáním na pádle. V roce 2009 bylo zřejmě dosaženo rekordu, kdy čtyřka „Medvída“ Petra Zbirovského dosáhla celkové váhy na lodi 360 kg!
Soustředění bylo samozřejmě zejména sportovní, ale i společenskou i kulturní událostí. Na dvoufázových trénincích se makalo, 6 – 8 přítomných družstev zaplnilo všechny albeřské kurty od rána do večera; ale přesto si v pauzách mezi tréninky mnoho posledních let našla agilní skupina kolem Pavla Štulce čas nacvičit a sehrát divadelní představení – a tak jsme v průběhu let na malé louce viděli hry Vinnetou, Ferda Mravenec, Mauglí, Sherlock Holmes, Mrazík, Rohy a další.
A sportovní program? Podle pamětníka a dlouholetého hráče „áčka“ Ivana Bičíka za časů Zdeňka Malého áčko mužů většinou trénovalo třikrát denně; vedle tréninků navíc na družstvo jednou či dvakrát vyšla služba (odvoz odpadků, 15 velkých konví vody pro kuchyň ze studánky, loupání brambor a zeleniny v kuchyni, navozit do kotle na nádobí vodu a jiné nemilé práce). Už před snídaní se na dva – tři kilometry vybíhalo do okolních lesů, dopoledne pak byla na pořadu herní cvičení, které „Říďa“ Zdeněk Malý uměl skvěle nebo se posilovalo na velké louce. A odpoledne áčkaři většinou hráli až do večeře nebo šli běhat a házet metrovými poleny v okolních lesích. Občas se hrála i přátelská utkání s okolními volejbalovými kluby a někdy se dokonce hrálo na předsunutých stanovištích armády až na čáře tehdy jinak zcela nedostupné. Ivan Bičík vzpomíná, jak se hrál přátelský zápas s Pohraniční stráží a nad hráči na hlídací věži stál voják se samopalem a bedlivě hlídal nejen státní hranici, ale i pohyb na kurtu.
Za mých trenérských časů byly v programu do turnaje čtyřek dvoufázové tréninky všech zúčastněných družstev, v případě A družstva mužů některé dny i třífázové. U „áčka“ jsem věnoval velkou pozornost hrubé kondiční přípravě; na Albeř jsem pravidelně přivážel posilovnu zvící cca 200 kg železa a denně se dřelo na velké louce. Pro zpestření byla tato příprava doplňována mimo jiné i cyklistikou a řada hráčů „áčka“ dodnes vzpomíná na to, že jedinkrát v životě a to na Albeři ujela na kole 100 km… Zpestřením přípravy byl několik let i triatlon, který jsme ale museli opustit kvůli bloudění některých hráčů po kraji v cyklistické části.
Zpracoval : Stanislav Stehno, duben 2023