Novověk 1986 – dosud

2.národní liga 1986 – 90

V roce 1986 došlo v historii volejbalu MFF k významnému předělu – po 24 letech u áčka a ještě více na katedře TV MFF UK odešel „Říďa“ Zdeněk Malý do starobního důchodu (ještě ale několik let se věnoval jako metodik národnímu družstvu mužů s velmi výrazným podílem na posledním medailovém umístění mužů na ME 1971) a pomyslnou štafetu na katedře i u áčka mužů po něm převzal Stanislav Stehno. Ten se do volejbalové Matiky vrátil z Aera už v roce 1984 a hrál společně s dalšími bývalými extraligovými hráči ze 70.let za „B“ přebor Prahy. Od roku 1986 vytvořil s L.Bičíkem u áčka novou ambiciózní trenérskou dvojici s cílem vrátit Matice druhou nejvyšší soutěž. V hráčském kádru došlo k poměrně velkému pohybu, postupně přišli Perušič, Odvárko, Halbich, Kroupa, Pícka, Češka, Hromíř, Davídek, plusem byl návrat zkušených hráčů ze ZVS – Laušmana z Dukly Liberec a Kotála z VTJ Nové Město. Do družstva přišli vesměs hráči ochotní podstoupit v zájmu zkvalitňování výkonnosti tréninkový dril a jak se ukázalo později, z valné části to byli i matičtí „srdcaři“. V roce 1988 už z původní sestavy z roku 1985 zůstali jen Pecháček, Bačina, Brunclík, kromě výše zmíněných se objevili další mladí – „Prochor“ Petr Procházka, Filip Dušek, Jiří Beneš, Jiří Materna.

Oba trenéři se tehdy dělili rovnoměrně o vedení tréninků, koučing měl vzhledem hernímu zapojení S.Stehna na starosti spíše L.Bičík; ale i on se od sezóny 1987/88 na dva roky znovu na soupisce áčka objevil. Výkonnost družstva pomalu stoupala, po jakémsi zahřívacím 3.místě v ročníku 2.NL 1986/87 obsadilo v dalších letech 2x 2.místo a v roce 1988 po vítězství v soutěži se ještě neúspěšně zúčastnilo kvalifikace o 1.NL.

V dalším ročníku (1989/90) se vzhledem k rozšíření 1.NL už postupovalo přímo a MFF se po jasném vítězství ve 2.NL stala po 7 letech opět účastníkem druhé nejvyšší soutěže. O postup se zasloužil kádr ve složení Beneš, Davídek, Kroupa, Halbich, Češka, Hromíř, Kotál, Pícka, Kubásek, Odvárko, Mareš, Bačina, Dušek, Procházka, Brunclík, Laušman a Perušič a trenéři L.Bičík – Stehno.

Zajímavosti z období startu ve 2.NL :

• od doby „otců zakladatelů“ z roku 1962 byli „John“ Honza Pícka a Milan Kubásek hráči, kteří se do áčka dokázali postupně dostat jako neregistrovaní z úrovně fakultního tělocviku a dále studentského družstva MFF. Po nich to opakoval už jen David Vozábal počátkem 21.století;

• koncem 80.let se výrazně prosazoval 178 cm vysoký smečař Jirka Davídek (ale s dosahem po výskoku z rozběhu 325 cm), výborný polař, ale hlavně neomylný hráč na příjmu a míči zdarma;

• při testech fyzické zdatnosti – měření dosahu z rozběhu sáhnul „Béla“ Vojta Hromíř na úctyhodných 348 cm a jen málo hráčů tehdejší extraligy mu mohlo dosahem konkurovat;

• „Matika“ se v roce 1989 zúčastnila dvou tehdy „družebních“ univerzitních turnajů, ve Vilniusu a v Berlíně a v obou dokázala zvítězit.

1.národní liga 1990 – 2001

 1990/91 – došlo k výměně nahrávačů s VŠ Praha – tam „Houba“ Roman Laušman a do MFF „Petrus“ Petr Pavelka, z dorostu Aera přišel nahrávač Marek Míka, nahrávačský talent od Pána Boha a budoucí velká opora áčka. Hlavním trenérem se stal L.Bičík vzhledem k současnému trenérskému angažmá S.Stehna v Aeru i MFF a funkcionářskou posilou se pro příští dlouhá léta stal Petr Boschek. Soutěž se v hospodářsky i sociálně nejisté a těžké době po roce 1989 podařilo udržet – skončilo se na 10., posledním nesestupovém místě.

1992/93 – přišli Bartoš, Vejrych, Groessl a v osobě skokansky a silově mimořádně disponovaného Pance získala Matika na post univerzála velmi kvalitního útočníka. Do VŠ Praha odešel Hromíř. V soutěži Matika skončila na pěkném 5.místě. Po této sezóně do Tesly Brno odešel Petr Procházka, St. Stehno skončil angažmá v Aeru Odolena Voda a do MFF se opět vrátil na „plný úvazek“.

1993/94 – přišel David Skýba (ze St.Města do prváku na fakultu) a fenomén příštích let Lukáš Kouba. Tenhle ročník soutěže se áčku příliš nevydařil , 7.místo a reorganizace soutěží na 1A – 1B – 2.liga pro MFF znamená, že se na rok objevil opět ve 3.nejvyšší soutěži. Nicméně už velmi dobrá sezona 1994/95 znamenala postup do tehdejší 1.B ligy.

Tým v této době stavěl na kvalitním příjmu (Kroupa, Halbich, Perušič, Kouba), vynikající nahrávce Marka Miky a smečařské potenci Václava Pance, v soutěži se přetahoval o 1.místo s tehdy výborným družstvem Důl ČSM Stonava (tato dvojice byla výkonnostně jinde než zbytek 2.ligy) a nakonec do 1 B ligy postoupil z 2.místa.

Znamenalo to opět start v druhé nejvyšší soutěži, kterou pak MFF až dodnes nikdy neopustila.

O postup se zasloužil kádr : Vojtěch Hromíř, Jan Pícka, Pavel Češka, Ferdinand Halbich, Jiří Kroupa, Boris Perušič, Marek Mika, Pavel Pekárek, Lukáš Kouba, Marek Dlouhý, David Skýba, Václav Panc a Karel Šourek, trenéři Ladislav Bičík, Stanislav Stehno a manažer Petr Boschek. Do výkonnosti družstva začal v této sezóně výrazně promlouvat nadějný mladý smečař Lukáš Kouba.

Pro sezónu 1995/96 u áčka skončil jako trenér St.Stehno (juniorky Olymp Praha a beachový klub Bluesport) a nahradil ho Josef Jinoch.

V dalších letech pokračovala navázaná spolupráce se střediskem mládeže v pražském Olympu, po Koubovi se v MFF postupně objevovali další kvalitně trénovaní junioři z Olympu – „Káda“ Luboš Kadavý, „Holous“ Jiří Honzík, který nahradil na nahrávce Marka Miku (po absolutoriu na lékařské fakultě odešel do Strakonic), „Máma“ Petr Zadražil, Michal Bíza (později dlouholetý hráč Dukly Liberec) a Pavel Řeřábek. Do prváku na fakultě nastoupil Václav Petříček (odchovanec Mladé Boleslavi, vzhledem k nevinné vizáži nazývaný „Dítě“), z USK „Oldridge“ Oldřich Vlasák a z Dobřichovic „Belows“ Jan Bělík.

Výsledky – první rok v 1.B lize obsadilo 5.místo a následně v sezóně 1996/97 bylo dokonce třetí. V áčku v druhé polovině 90.let postupně končili dlouholeté opory Pícka, Halbich, Panc, Perušič, Kroupa a další a postupně se konsolidovala sestava, která měla v příštích letech dotáhnout matický volejbal velmi vysoko. Nejlepším umístěním bylo již zmiňované 3.místo 1996/97.

Od roku 1997 se už opět nejvyšší soutěže hrály ve struktuře extraliga – 1.liga, umístění MFF oscilovalo kolem 5.místa. Mladé a perspektivní družstvo krystalizovalo zhruba do složení Honzík (nahrávka), Kouba, Petříček, Skýba. Pekárek (smečaři), Kadavý, Hromíř, Zadražil (blokaři), Vlasák (univerzál) a mezi posty smečaře a účka se velmi úspěšně pohyboval talentovaný Honza Bělík. Výkonnostně tým nepocítil ani cca dvouleté angažmá Lukáše Kouby v Aeru Odolena Voda v těchto letech. V týmu se nakrátko objevovala i řada dalších hráčů, z těch, kteří zůstali déle, lze jmenovat Lukáše Zocha, Petra Duška a „Budyho“ Jirku Hladíka.

Smutnou kapitolou tohoto období bylo dlouhé vážné onemocnění Pepíka Jinocha; v roce 2000 nás Pepa bohužel navždy opustil. V srpnu stejného roku bývalé hráče áčka velmi zasáhla rovněž předčasná smrt dlouholetého spoluhráče a kamaráda „Tužky“ Vládi Millera.

Sportovně tato sezóna patřila ale k těm nejúspěšnějším, v soutěži byla MFF druhá a tým Albertova v roce 2000 v nejsilnější volejbalové soutěži v ČR – Antukové lize (extraligoví hráči, ale i krajánci zvenčí) prošel až do finále a Lukáš Kouba byl vyhlášen jejím nejlepším hráčem. Dodnes můžeme vzpomínat na památný TV přenos finále AL, kdy komentátoři narychlo sháněli alespoň nějaké informace o pro ně neznámém týmu Albertova….

V roce 2000 se jako trenér vrátil k áčku Stanislav Stehno a po 4 letech byl znovu obnoven tandem Bičík – Stehno. Konsolidované a dobře sestavené družstvo po špatném začátku soutěže (z prvních osmi utkání pět porážek) začalo stoupat tabulkou a ve výborné formě v závěru soutěže porazilo všechny hlavní soupeře (Benátky, Dobřichovice, Technika Praha); tím první ligu vyhrálo a probojovalo se do baráže o extraligu proti Unisu Brnu. MFF jí překvapivě vyhrála poměrem 3 : 1 na utkání a po 26 letech vybojovala znovu extraligu. Postup byl pro volejbalový i mediální svět obrovské překvapení – viz

http://mffa.blogspot.cz/2001/04/z-tisku-medii.html – v té době neměla Praha v extralize žádné zastoupení. Vlastnímu postupu bych se chtěl věnovat v samostatném článku v rubrice „Vzpomínky“ a tak jen to nejzákladnější :

– kádr, který uhrál baráž – Vojtěch Hromíř, Luboš Kadavý, Petr Zadražil, Lukáš Kouba,

Václav Petříček, David Skýba, Jan Bělík, Jiří Honzík, Roman Ježowicz, Oldřich Vlasák,

a Pavel Pekárek, trenéři Ladislav Bičík, Stanislav Stehno a manažer Petr Boschek.

– v baráži s Unisem hrála řada hráčů v životní formě, většinu odehrála sestava Honzík (N), Kadavý (B), Hromíř (B), Kouba (S), Petříček (S), Vlasák (U) a Pekárek (L), ale i ostatní k postupu výrazně přispěli;

– do baráže jsme vstupovali po třítýdenní „přípravě“, která odporovala všem teoretickým

trenérským zákonitostem – hrál se jen fotbal a na závěr družstvo absolvovalo dva

volejbalové tréninky…..

– postup tým lehce zaskočil a o startu v extralize v příštím ročníku se rozhodlo teprve po mnoha kolektivních diskusích a závěrečném hlasování; většina hráčů se rozhodla pro.

Extraliga 2001 – 03

 Realizační tým opět sdílel opatrný optimismus a přesvědčení, že osa družstva (Kouba, Honzík, Kadavý, Hromíř, Pekárek) je extraligová. Družstvo bylo doplněno mladými hráči, kteří většinou slibovali další výkonnostní perspektivu ( J.Zbirovský, M.Stehno, Wencl, Horký) a na nahrávce vyměnil Ježowicze Šiller. V průběhu sezóny zanechal činnosti Bělík.

Realita soutěže byla ale tvrdá a jiná než vstupní představy. Většina hráčů už v soutěži nedokázala pravidelně opakovat své mimořádné barážové výkony a výsledkem bylo nakonec poslední 8.místo se 3 vítězstvími (2x Příbram a Odolena Voda) a sestup do baráže. Tu ale Matika proti jasnému vítězi 1.ligy a tradičnímu soupeři Sokolu Dobřichovice opět odehrála ve velkém stylu, uspěla v ní poměrem 3 :1 na utkání a tím se udržela historicky poprvé v extralize i do příští sezóny.

Nenapravitelně optimistický a nepoučitelný realizační tým opět věřil, že by MFF mohla konkurovat družstvům z předpokládaného ocasu extraligy – Příbrami, Zlínu a Perštejnu. Kádr zůstal zachován, posilou se zdál být příchod Roberta Mifky z Dobřichovic na nahrávku. I prvá utkání nasvědčovala tomu, že by tým MFF mohl v soutěži odehrát důstojnější roli. Bohužel ale realita byla jiná a opět se ukázalo, že výkonnost (ale i zázemí) povětšině profesionálů v extralize je někde jinde. Tým v 28 utkáních dlouhodobé části nedokázal ani jednou zvítězit, play out proti Perštejnu sice sehrál důstojně, ale nicméně opět bez vítězství; v závěru velmi nevydařené sezóny pak následovaly tři hladké porážky v baráži s Ostrojem Opava, které Matiku poslaly po dvou letech opět do 1.ligy. Výkonnost týmu hodně ovlivnilo i vleklé zranění kolene Oldy Vlasáka, který kromě úvodních zápasů už prakticky nehrál; dlouholetou kariéru v áčku v zahájil Petr Zbirovský.

Velkým vkladem v těchto letech byla zásluhou Petra Boscheka uzavřená reklamní smlouva s fy Techniserv s.r.o. ;áčko v soutěži startovalo pod názvem MFF Techniserv Praha a poprvé v historii bylo přiměřeně finančně zabezpečeno.

Po extralize – 2003 – 13

 Dlouhé šňůry prohrávaných utkání v extralize měly zřejmě bohužel dopad na hráče i v následujících letech, z externího pohledu se odnaučili toužit po vítězství. V sezóně 2003/04 proti předpokládanému umístění „v klidných vodách“ 1.ligy kolem 3.místa obsadil prakticky totožný kádr jako v extralize 2003/04 až 10.místo (ještě že soutěž měla od začátku jasné outsidery v podobě Plzně a Rakovníku). Po této sezóně po rekordních a úctyhodných 35 letech u áčka v pozici hráče nebo trenéra skončil Láďa Bičík.

Ani umístění v dalších letech nebylo o mnoho lepší – 2004/05 8.místo, 2005/06 byla Matika opět desátá a prvoligovou příslušnost zachraňovala až v posledním utkání nervózního play down proti Jablonci. Z mladých se v tomto období v družstvu objevili Michal Novák (Velké Meziříčí), Libor Achac z Plzně; na dvě sezóny se do družstva vrátil a pomáhal mu na liberu Boris Perušič.

V roce 2005 po 14 letech u áčka ukončil funcionářskou velmi úspěšnou činnost Petr Boschek a ve funkci manažera ho nahradil Ladislav Strojil. Odchodem Petra se definitivně rozpadl dlouhými léty sehraný a úspěšný triumvirát Boschek – Bičík – Stehno.

Výsledky, atmosféra v družstvu i zdravotní problémy hráčů v letech po extralize znamenaly , že tým přišel o pečlivě budovanou střední generaci – postupně odešli nebo skončili Mifka, Achac, Novák, M.Stehno, Lukáš Pekárek, později Jan Petřík a Petr Irikovský a tuto skupinu bylo třeba zhruba v průběhu let 2004 – 2010 budovat od základu znovu – objevili se Kalina, Kozák, Petřík, Hodan, Racek, Průcha, Röhrl, Bílý a další. Soutěž v tomto období tak opět táhli veteráni Kouba, Kadavý, Honzík, Hromíř, Pekárek, Perušič.

Světlou stránkou byli v této éře příchody odchovanců oddílu, kteří se volejbal naučili v MFF na nižších úrovních – z „D“ družstva přešel do „A“ David Vozábal (od roku 1988 a časů „Johna“ Honzy Pícky a krátce Milana Kubáska další matfyzák, který prošel volejbalem na fakultě „od píky“ z úrovně fakultního tělocviku a následně registrace ve studentském družstvu); z „C“ přišel „Lůďa“ Jarda Lukeš, později platný smečař a zejména libero.

Jistý obrat a konsolidaci přinesla sezóna 2006/07 – zlepšení přístupu i docházky na tréninku a příchod velmi platných hráčů Michala Kouby z Plzně a Richarda Průchy – odchovance Aera Odolena Voda přineslo pěkné 4.místo a i v dalších letech až do současnosti (2013) se áčko umisťovalo mezi 4.-7.místem. Nijak ho nepoznamenalo ani ukončení aktivní činnosti tří opor v roce 2012 – „Medvída“ Petra Zbirovského, „Lůdi“ Jardy Lukeše a zejména dlouholetého kapitána a vášnivého hráče čehokoli „Holouse“ Jirky Honzíka, který v áčku odnahrával úctyhodných 16 sezón.

Družstvo postupně vykrystalizovalo až do dnešní podoby ve složení :

smečaři – Lukáš Kouba, Zbyněk Parkán;

blokaři – Luboš Kadavý, Jan Kalina, Zdeněk Hodan, David Vozábal, Martin Turský;

nahrávači – Richard Röhrl, Richard Průcha; Jan Krejsa;

univerzální hráči – Jan Bílý, Martin Racek a Jan Zbirovský;

libera – Lukáš Vacek, Štěpán Šandera.

Sezóna 2013 – 14

Jednou z nejúspěšnějších sezón historie matického volejbalu byla 2013 – 14. Po poměrně rozpačitém začátku nabral tým po několika změnách hráčských specializací dech , šňůrou 8 vítězství v závěru vyhrál dlouhodobou část soutěže. V play off pak po dalších 9 vítězstvích v řadě – postupně s Brnem B, Dobřichovicemi a ve finále s Chocní vyhrál po 14 letech 1.ligu a postoupil do (baráže o extraligu) . Zejména v play off byla vidět řada kvalitních výkonů (v Dobi, v Chocni). V baráži o extraligu už družstvo neudrželo kvalitu hry z play off 1.ligy a poměrně jasně prohrálo 0:3 na utkání se Starým Městem. I přes toto klopýtnutí je série 17 vítězných zápasů nezapomenutelná a v historii volejbalového áčka ojedinělá (nepočítaje jasná vítězství v pražských třídách v pravěku matického volejbalu v 60.letech 20.století).

Bohužel hned na následující sezónu by se hodilo české přísloví o posvícení. Odchod nahrávače Průchy do Aera Odolena Voda a série dlouhodobých zranění klíčových hráčů Parkána, Bílého a Kadavého vrhla hru týmu do podprůměru zejména v play down; družstvo skončilo nakonec až na 11.místě a muselo prvoligovou příslušnost potvrdit teprve v sestupové baráži proti Domažlicím a Žďáru nad Sázavou.