Matika postoupila do extraligy 3x (1971/72,1973/74, 2000/01 – mimochodem u všech tří postupů byl jako jediný Láďa Bičík – 2x jak hráč a v roce 2001 jako trenér). Já jsem se zúčastnil dvou postupů – 73/74 jako hráč a 2000/01 jako trenér.
Při zahájení 1.NL v roce 1973 patřila MFF k favoritům postupu a v družstvu panovala i nálada cokoli jiného považovat za neúspěch. Důvodů k sebevědomí bylo několik :
– z kádru, který odehrál velmi důstojně extraligu 71/72, odešli ze zásadních hráčů pouze smečař Míka, blokař Popelka a nahrávač Maleček;
– přišli mladí, kvalitní a navzdory mládí (21 let) už zkušení hráči Linha, Pavelka a já;
– v týmu byli dva akademičtí reprezentanti ČSSR (Pepa Jirásko a já); v létě 1973 jsme se zúčastnili poměrně úspěšné Mezinárodní letní univerziády a nabrali sebevědomí; navíc já jsem byl po ní zařazen do širšího výběru národního družstva;
– podmínky k přípravě byly na úroveň soutěže nadstandardní – trénovalo se 4x týdně, k dispozici byla i posilovna a rehabilitace;
– trenérská dvojice Zdeněk Malý – Milan Pospíšil byla opravdu skvělá, těžila zejména v případě „Ředitele“ Zdeňka Malého z obrovských a dlouholetých hráčských i trenérských zkušeností; navíc se výborně doplňovali – impulzivní Zdeněk se zaměřoval spíše na přípravu a na pohled flegmatický Milan s odstupem klidně koučoval.
Trenéři – vlevo „Pospec“Milan Pospíšil, vpravo „Říďa“ Zdeněk Malý
Výhodou byl i široký kádr hráčů, kteří mohli na hřiště, vzhledem k délce trvání soutěže to mohlo být rozhodující. Tehdejší národní liga se poprvé hrála se 12 účastníky a trvala s krátkou vánoční přestávkou od konce září do konce dubna v už nikdy neopakovaném rekordním maratónu 44 utkání!
Družstev, která si brousila zuby na postup, bylo samozřejmě více – ke špičce patřil Gottwaldov (nyní a dále v textu Zlín), Jablonec a záhy po začátku se ukázalo, že hodně vepředu bude také hrát Dukla Kolín složená z mladých, talentovaných hráčů na základní vojenské službě; řada z nich později startovala v extraligových družstvech. A tato družstva se také přetahovala o první postupovou příčku až do 43.kola, které rozhodlo.
Nám postupně krystalizovala sestava, ve které se hrálo – všechna družstva hrála tehdy systém 2 -4 (na dva nahrávače), který matika dotáhla už v předchozích sezónách k dokonalosti – nahrávači byli tradičně v MFF velmi dobří útočníci (L.Bičík – Miller, L.Bičík – Barda) a to s chutí převzali i další příchozí – ať už já nebo později Zdeněk Pavelka. V diskusích hráčů při tajmech se často objevovala žádost smečařů “a půjčte nám to taky“ :-).
V akci na síti dvojice nahrávačů Standa Stehno a Láďa Bičík, s č.1 Jirka Tomášek, vpravo Vláďa Miller a na handě Jirka Barda
Trochu nás oslabil říjnový odchod Pepíka Jiráska na vojnu, takže na bloku se většinou objevovala dvojice „Tužka“ Vláďa Miller – Jirka Linha a zaskakoval (i když nerad „Tom“ Jirka Tomášek) na smeči zkušený internacionál „Brada“ Jirka Barda, už zmíněný Tom, ale mohli hrát a často hráli i další kvalitní smečaři – zkušený I.Bičík, 21letý „Dědek“ Zdeněk Pavelka, na nahrávce Láďa Bičík se mnou a jištěni jsme byli velezkušeným Pepíkem Jinochem, který prodělal téměř celý legendární postup matiky ze 4.třídy až do extraligy.
Začátek se nám ale příliš nevydařil – do soutěže jsme vstoupili dvěma porážkami v Jablonci a do konce října jsme navíc prohráli i 2x překvapivě v Plzni a rázem jsme měli co dohánět.
Tabulka 1.NL po 16.kole
Naštěstí v hrozně důležitých zápasech v Kolíně s místní Duklou jsme vyhráli 2x 3:1 a po vánocích se zdálo, že se bude rozhodovat v našich domácích utkáních s dalšími favority – Jabloncem a hlavně se Zlínem a Kolínem. V těch jsme sice vcelku uspěli (Jablonec 3 :0, 3 :1, Kolín 3 :0, 3 :2 a Zlín 3: 0, 2 :3), ale k našemu nemilému překvapení nás (naštěstí i ostatní favority) očesávala o body papírově slabší družstva – prohráli jsme celkem nakonec 11x, plnou čtvrtinu odehraných zápasů! Dílem asi proto, že v takhle dlouhé soutěži nešlo udržet stálou formu i sestavu a dílem proto, že se na nás po sestupu z extraligy chtěl každý soupeř vytáhnout a docela se jim to dařilo. Ve všech 4 utkáních, která jsme odehráli s každým družstvem, jsme porazili poměrně kuriózně jen sestupující Hradec Králové, Písek a pak Duklu Kolín, která skončila na druhém místě! A tato 4 vítězství se nakonec ukázala být rozhodující…
Hodnocení soutěže Zdeňkem Malým po 20.kole a tabulky soutěže
Dostihy ve velmi vyrovnané soutěži nakonec gradovaly v závěru – postupně odpadl nejdříve Jablonec a po něm Zlín a před posledními dvěma zápasy už bylo jasné, že se rozhodne mezi Matikou a překvapením soutěže Duklou Kolín. My jsme zajížděli na dvě utkání do Zlína a karty byly rozdány tak, že pokud se nám podaří vyhrát v sobotu 3:0, tak nás Kolín sice může dohonit bodově, ale na poměr setů už budeme stejně lepší. Podařilo se nám skutečně po dobrém a koncentrovaném výkonu s velmi nebezpečným soupeřem zvítězit 3:0 a mohlo se začít slavit!
Za slavení jsme vzali opravdu důkladně i s předpokladem, že konečně poprvé v celé dlouhé soutěži ve 44.kole hrajeme o hubičky a že si v pohodě zahrají náhradníci. Po dlouhém a příjemném pobytu ve zlínské klubové hospodě Myslivna se nás řada odebrala ještě do proslulé vinárny Moskva a druhý den byla pro sport jasně v nepoužitelném stavu. Vždyť budou hrát náhradníci!
Bohužel pro nás toto ale nemohlo akceptovat Říďovo volejbalové a hlavně pedagogické srdce a tak se nám Zdeněk Malý rozhodl dát za vyučenou. Do rozveselené ranní šatny se ráno vplížil vylekaný „Pospec“ Milan Pospíšil a vyřídil nám Říďův památný výrok „jen prase jde po deseti pivech ještě do vinárny“ a na hřiště si to šel vyžrat základ. To, co jsme předváděli, nemělo s volejbalem moc společného a na náhradníky se stejně rychle dostalo. Vzpomínám si, že v prvém setu se hodnou chvíli nehrálo, protože se „Tužka“ Vláďa Miller zamotal oběma rukama do sítě tak důkladně, že jsme ho ostatní nemohli vyndat!
Prohráli jsme jasně 0:3 (jak se tehdy říkalo „za hodinu i s vykoupáním“), Říďa ještě chvíli v autobusu po cestě trucoval, ale brzy se vyjasnilo. S velkou kocovinou, ale v dobré náladě jsme dorazili do Prahy. Vždyť jsme byli opět v extralize!
Slavia MFF Praha – vítěz 1.národní ligy 1973/74 V horní řadě zleva Zdeněk Malý – trenér,13 – Šutka ,za ním Smrčka, 10 – Kopecký, 1 – Tomášek, Barda, 6 – Miller, Milan Pospíšil – trenér, 4 – Linha. Dolní řada – 2 – I.Bičík, 11 – L.Bičík, 7 – Pavelka, 8 – Stehno, 9 – Jinoch, vepředu leží Braniš. Na snímku chybí Pavel Slepička.
A na závěr ještě pár zajímavostí, které si z tohoto ročníku soutěže pamatuji :
– v týmu MFF s nevelkou průměrnou výšku se sešla řada výborných skokanů – v závorce uvádím výšky vybraných hráčů a dosahy ve výskoku (Linha 183 – 333, Braniš 185 – 337, Stehno 184 – 334, Jirásko 192 – 342, Pavelka 179 – 328); a to v následující sezóně do Matiky přišel z dorostu VŠ Praha superskokan Rudla Špaček s nejméně metrem pod nohama;
– z hodnocení hráčů trenéry po každém utkání vyplynulo celkové pořadí nejlepších hráčů soutěže, i to bylo pro nás lichotivé : 1.Mika (Potrubí), 2.Kroča (Zlín), 3.Stehno (MFF), 4.L.Bičík (MFF), 5.Kubát (Kolín);
– diváků kromě Prahy chodilo hojně a bavili se různě. Obávaní byli zejména vrchlabští;
v malé, sokolské tělocvičně s pódiem stáli těsně vedle hřiště (kdepak nějaké 3 m podle pravidel) a v lepším případě hráčům soupeře zblízka jen důrazně domlouvali. Vzpomínám si, jak mi totálně jeden z nich znemožnil – seděl s basou piv a trumpetou na vyvýšeném pódiu hodně těsně za zadní čárou; mezi ní a zmiňovaným pódiem byl prostor cca 1,5 m na servis. V okamžiku, kdy jsem míč na podání nadhodil, se předklonil a asi z 50 cm mi zatroubil do ucha. Já jsem se leknutím sesypal na zem a míč spadnul na mne. Diváci, soupeři i spoluhráči se mohli strhat smíchy…
Vzpomínal : St.Stehno