Jak to celé vzniklo

Jak to celé vzniklo

Čtyři roky „před Kristem“, v září 1958, zahájili studium na MFF UK Pepa Jinoch, Vojta Kaska, Honzové Kašpar a Kočík, Pavel Kratochvíl, Mirek Maršálek, „Jones“ Honza Petzelt a Milan Pokorný, kteří chodili na tělocvik na volejbal ke Zdeňkovi Malému. První ovoce se sklidilo hned na jaře 1959, kdy tento I. ročník vyhrál překvapivě volejbalový přebor fakulty a aby nezůstalo jen u prvního úspěchu, přebory fakulty pak vyhrával až do konce studia v roce 1963. Nadšení pro volejbal bylo v tomto ročníku takové, že na jaře1961 hrála za tento ročník přebor MFF tři družstva!

 Aby toho nebylo málo, nastoupili v roce 1959 na MFF Petr Boschek, Zdeněk Fabián, „Dědek“ Milan Šandera, Jirka Štulc, Láďa Vopálka a na přeborech MFF tuto partu doplňovala Naďa Pražanová (provdaná Jeřábová), pozdější reprezentantka. Popularita volejbalu na MFF nebrala konce a tak rostl tlak na Zdeňka Malého, aby bylo vytvořeno družstvo pro soutěž. Jedním z nejurputnějších byl v tomto směru Milan Pokorný, jehož představou bylo, že když nás trénuje mistr světa, tak by v tom byl čert, abychom to do té reprezentace také nedotáhli. Štěstí nám přálo – po nepříjemném incidentu na Mistrovství světa v Brazílii na podzim 1960 mezi družstvy ČSSR a SSSR ukončil Zdeněk Malý svoje působení ve vrcholovém volejbalu a začal se plně věnovat volejbalu na MFF.

„Narození Krista“ ale nebylo jednoduché. Družstvo vzniklé na MFF byl připravené začít soutěž na jaře 1962, ale v termínu na podání přihlášky (duben 1962) ještě neexistoval na MFF sportovní klub – ten vznik až v květnu 1962 a jen připomenu, že zahajovací schůze v posluchárně M1 se zúčastnil i velký matematik a fakultní sportovní nadšenec akademik Kořínek. První volejbalové družstvo tak do nejnižší soutěže – IV. třídy vstoupilo jako Slávie VŠ Praha F. První utkání sehrálo 19.4.1962 na hřišti Slavoje Státní pojišťovna v Braníku a vítězstvím 3:0 zahájilo vítěznou sérii, o které se domnívám, že nemá v českém volejbale obdoby – o 10 let později slavilo postup do extraligy!

 Rád bych ještě okomentoval několik jmen z první soupisky. Kromě hráčů z dvou zmíněných studijních ročníků jsou zde další matfyzáci Milan Vacek, Jirka Veselý, Jirka Kobrzek a Bob Kalina a nematfyzák z přírodovědecké fakulty Jirka Janata. Zvláštní pozornost si zaslouží permanentní generátor ztřeštěných nápadů Mirek Maršálek. Ten v roce 1962 přišel s nápadem hrát podání z výskoku, byl však rezolutně odmítnut s tím, že je nesmysl si výskokem podání komplikovat.

Pod hlavičkou MFF družstvo hrálo od roku 1963, kdy se kuriozně díky přechodu na systém podzim – jaro nejprve celá soutěž odehrála ve dvou jarních částech (III. třída, 10.4. až 22.5. a 29.5. až 3.7. – postup do II. třídy) a na podzim byla zahájená soutěž 1963/64. A od té sezony už také vstupovalo do soutěže nové družstvo MFF B.

Tak takový byl začátek naštěstí do dnes nevyléčitelné „volejbalové infekce“ na MFF. Já jsem od této doby za A-družstvo MFF nehrál, v sezoně 1963/64 jsem v rámci vojenské služby hrál za VAAZ Brno, pak v sezonách 1964/65 a 1965/66 díky umístěnce za Duklu Podbořany a po návratu jsem byl od té doby postupně členem družstev MFF B, později C, D, F a G (abecedu umím, ale E družstvo bylo v té době Standou Stehnem sestavené nové družstvo studentů).

Samostatnou kapitolou v době vzniku volejbalového oddílu byl Zdeněk Malý.

 

Jak už bylo řečeno, přišel do vznikajícího mančaftu rovnou z národního družstva a z ligového družstva Slávie VŠ. Samozřejmě, že to byl hráč pro nás nedosažitelných kvalit, skvělý nahrávač s nenapodobitelným smrtícím tenisovým podáním, kterým byl schopen „na jeden zátah“ vyhrát celý set. V tomto místě rád cituji již zmíněného, tehdejšího nahrávače, Láďu Vopálku:

Dobrý den! Jmenuji se Ladislav Vopálka a jsem zakládajícím členem volejbalové Slavie MFF. Letos zjara (2012) jsem se na srazu absolventů sešel s Petrem Boschekem a dověděl se, že proběhly oslavy 60. výročí založení oddílu volejbalu na “matfyzu”. Končil jsem v roce 1965 a po určitou dobu před tím jsem dělal správce fotokomory v “Opletalce”. Jak už to bývá, sám jsem si z udělaných fotek nechával většinou ty nepovedené a odevzdával (i rozdával) ty dobré. Přesto jsem ve svém chaotickém archivu našel dvě zajímavější a tak Vám je posílám. Budete-li je chtít použít, máte samozřejmě můj souhlas.

Hrál jsem v našem prvním soutěžním utkání s “pojišťovnou Braník” jako nahrávač na kříž se Zdeňkem Malým. Tenkrát se hrálo na dva nahrávače a nahrával vždy ten přední, vbíhání nás Zdeněk naučil až později. Fascinovalo mě, jak nás dokázal během podání soupeře všechny odstrčit a pak ještě přesně přihrát. No byli jsme vedle něj elévové, ale rádi jsme od něj přijímali všechny rady“.

Na závěr přidám jednu příhodu o Zdeňkových taktických pokynech nám začátečníkům, ve které jsem měl tu čest aktivně figurovat. Hráli jsme v první sezoně ve IV. třídě zápas s Rudou hvězdou Praha – střed A. Základní sestavě se moc nedařilo, prohrávali jsme 0 : 2 a Zdeněk to vyřešil následovně – seřadil nás podle velikosti, vybral 6 nejmenších, poslal je na hřiště (já jsem se tak jedinkrát dostal jako největší z nejmenších na post jedničky – v tehdejším systému hlavního smečaře) a nařídil nám, že míče přes musíme dávat pouze na jistotu – zadarmo a o ostatní se postará soupeř – prohraje si to sám. Příliš jsme mu nevěřili, ale Zdeněk pro nás byl velkou autoritou a tak nám nezbývalo nic jiného než poslechnout. Samozřejmě, že měl pravdu, vše se v dobré obrátilo a vyhráli jsme 3:2.

Vzpomínal : Honza Kašpar

Se svolením autora jsem pro ilustraci dále v textu vložil i poznámky Zdeňka Malého k prvopočátkům matického volejbalu. St.Stehno